Ráda bych se s vámi podělila o svoji osobní zkušenost. Chci vám popsat svoji cestu, která trvala k dnešnímu dni 2 roky a 9 měsíců a moje váha je o 36 kg nižší, než byla na začátku. Dnešní článek je trochu delší čtení. Není o tom JAK se to povedlo, ale PROČ se to povedlo.
Co bylo před…
Psal se rok 2019. Hned na jeho začátku jsem si prošla nepěkným vyhořením. A podzimní diářová sezóna mi ten rok dala opravdu zabrat. Pracovala jsem často do jedné až do dvou do noci a v šest vstávala k dětem. Za 3-4 měsíce jsem nabrala kolem 16 kg.
Snažila jsem se žít pro práci a pro rodinu… a ani jedno mi tak úplně nešlo. Mám pocit, že jsem žila život někoho jiného… žila jsem podle toho, jak se ode mě očekávalo, plnila jsem potřeby lidí okolo sebe a přestože moje podnikání byl způsob mojí seberealizace, stavěla jsem ho rozhodně před svoje zdraví, svoje potřeby, ale i svoji rodinu.
Snažila jsem se brát situaci „s humorem” a v rozhovorech s přáteli jsem se s nadsázkou řadila do kategorie „ženská, která už péči o sebe vzdala”. (Ó ano, bylo mi tenkrát čerstvých 28 let.)
Bod zlomu
Jednoho dne se to ve mně zlomilo. Došlo mi, že takhle svůj život žít dál nechci. Rozhodla jsem se, že chci být zdravá, šťastná a spokojená, a že od nového roku bude můj život vypadat jinak.
Celý život jsem bojovala s váhou a to, že jsem se necítila dobře ve svém těle, byl důvod, proč jsem se tak úplně neuměla mít ráda. Tentokrát jsem si ale poprvé v životě nedávala za cíl zhubnout a změnila jsem svoje nastavení k sobě samotné a k věcem, které mi škodí. (Radu, jak k takovému uvědomění člověk má dojít, tu vám nedám. Zas a znovu si na vlastní kůži ověřuji, že si ke všemu musí člověk dojít sám, svým vlastním tempem a způsobem.)
Postupné zavádění změny
Ze studií vyplývá, že bychom měli zavádět dlouhodobou změnu do života postupně a soustředit se vždy maximálně na 2 malé návyky. Dělat věci postupně nebo záměrně “jen tak trochu”… to mi nikdy moc nešlo. Když se do něčeho vrhnu, tak na 100 % nebo vůbec.
Zkrátka a dobře, vzala jsem to z gruntu. Nadefinovala jsem si věci, které mému zdraví škodí, ty jsem ze svého života vyřadila, a nastavila jsem si pravidelný režim. Hotovo. Tečka. Dala jsem si jasná pravidla a ta jsem 100% dodržovala.
Můj nový režim
Klíčové pro mě bylo zaměřit se na spánek - množství i kvalitu. Došlo mi, že čas investovaný do spánku, má mnohem vyšší hodnotu než zdánlivý “čas pro sebe”, kdy šly děti konečně spát. Nastavila jsem si tedy večerku tak, abych spala 8 hodin. Také jsem si hodinu před spaním zakázala všechny obrazovky (telefon, televize) a snížila vypité množství kávy během dne.
Co se týká stravy, úplně jsem vyřadila alkohol, cukr a bílou mouku. Obecně jsem si velmi hlídala vyváženost jídelníčku, aby se každé jídlo skládalo z bílkovin, sacharidů a ovoce nebo zeleniny.
Po pěti měsících jsem měla dole 12 kg
Možná by někdo chtěl slyšet, že to byla fakt dřina, ale ona tak nějak nebyla. Bylo to především proto, že jsem ve svých krocích viděla dlouhodobý smysl. Nedržela jsem dietu, ale snažila jsem se o trvalou změnu životního stylu. Velký vliv měla i má přirozená rozhodnost a že když něco chci, tak za tím jdu.
Také mě nepochybně těšily úbytky na váze, ale mnohem víc mě motivoval velmi rychlý efekt na moji psychickou pohodu. Měla jsem obrovské množství energie a fyzicky jsem se cítila skvěle.
Ani jsem nemrkla a měla jsem za sebou rok, po který jsem zavedené návyky udržela. Dokonce jsem během covidu i několik měsíců poctivě posilovala. Díky nabité energii a silné vnitřní motivaci být šťastná, jsem se začala víc a víc věnovat i svému osobnímu rozvoji a udělala jsem další zásadní změny ve svém životě.
A jak to bylo dál
Co se týká rozvoje těla, přidala jsem od roku 2021 každé ráno otužování, ale jinak jsem pokračovala v zajetém režimu. Váha mi stále šla dolů přibližně 1 kg za měsíc. Od září 2021 jsem se rozhodla, že “se vyléčím z lupénky” a začala jsem hledat fyzické příčiny téhle nemoci. Vyřadila jsem z jídelníčku lepek, laktózu a celkem dost dalších “nežádoucích potravin”. Je pravda, že tento krok hubnutí pomohl, ale mojí motivací stále bylo zdraví.
Na začátku letošního roku jsem usoudila, že by stačilo fakt jen trošičku zabrat a opravdu bych mohla dosáhnout třeba i sportovní postavy. Začala jsem si tedy zapisovat jídlo do kalorických tabulek.
Nakonec po pár měsících přišel na řadu i sport. Přesně to byla jedna z věcí, které musely přijít samy. Nemohla jsem se ke cvičení za žádnou cenu dokopat. Protože jsem prostě nechtěla. Bála jsem se, že když se na celý “projekt” začnu až příliš soustředit, nebudu si umět udržet rozumný nadhled. Jednou to ale přišlo a od té doby sportuju zhruba 3x týdně a většinou se ani nemusím přemlouvat.
Celkový výsledek za 2 a půl roku: -36 kg.
Proč to tentokrát vyšlo?
Konkrétní prvky mého “zdravého životního stylu” možná do detailu popíšu někdy jindy. Ale vsadím se s vámi, že to není nic, co byste nikdy neslyšeli. Tenhle článek chci ale věnovat motivaci.
Někde po cestě jsem se zkrátka naučila mít se ráda. Naučila jsem se naslouchat svému tělu, které mi celkem jasně říká, co potřebuje. A také mi celkem jasně říká, co pro něj není dobré. Na sladké nebo na potraviny, které jsem si vydefinovala jako škodlivé, zkrátka nějak nemám chuť. A když mám, tak už vím, co mi tím moje tělo říká.
Například chuť na sladké většinou značí únavu nebo jen obyčejný hlad. A dneska už vím, že mi kvalitní vyvážené jídlo prospěje víc než “rychlý cukry”. Chuť na vlašák nebo alkohol většinou znamenají, že mám spleen a že se potřebuju odměnit. V takových chvílích se snažím najít spíš mentální odměnu. A někdy se zkrátka “odměním”, protože víte co? Ono ve skutečnosti o nic nejde.
Dneska se obecně řídím pravidlem: do ničeho se nenutím a nic si nezakazuju. Snažím se naslouchat tomu, co cítím. Moc dobře vím, že když se na všechna pravidla vykašlu, že nedosáhnu toho, co chci. Ale také vím, že když jeden den nepůjdu běhat nebo sním balíček brambůrků, že se vůbec, ale vůbec nic nestane.
Všechno nebo nic
Protože život je cesta, mám se pořád co učit. Mně osobně se velmi často stává, že když vypadnu ze svého “režimu”, skončí to tak, že týden jím jen pečivo, pizzu, mekáč, studentskou pečeť a piju třikrát do týdne. Po týdnu je mi naprosto příšerně - psychicky i fyzicky. Jsem nafouklá, oteklá a nejen závislost na cukru způsobuje nepěkné výkyvy nálad. Naštěstí vím, že pak stačí pár dní v “mém režimu” a mám zpátky svoji fyzickou i psychickou pohodu.
Snažím se nejen s touto zkušeností pracovat a svoje nastavení “jedu na 100 % nebo vůbec” pomalu ale jistě posouvat k vyváženějšímu poměru… Nenechat svoje “výpadky” zajít tak daleko a naopak na sebe nebýt tak přísná.
Rada na závěr
Přestože já jsem svého cíle dosáhla díky striktnímu režimu, bylo to proto, že jsem i tak dokázala přistupovat k sobě s laskavostí a odpouštět si chyby. Kdybych někomu měla dneska radit, tak bych mu doporučila “míň to hrotit” a mít se rád. Pokud chcete zhubnout, je jedno, jestli to bude za půl roku nebo za 9 měsíců. Důležité je, aby vás motivovala láska sama k sobě. Hlavní je, jak se budete cítit a jestli dokážete udělat změnu ve své hlavě a svém srdci.
Autorka článku: Hanka